Počátek mého systematického fotograficko-sociologického zájmu o logotyp kosočtverce jako symbolu ženského lůna spadá do období parlamentních voleb v roce 1992. Kdosi ji tenkrát vyřezal na billboard s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem. A mně najednou došlo, že je tady fenomén, který možná se změnou politických poměrů končí, protože zdi i ohrady teď ovládnou mladí sprejeři, kteří se budou ve své tvorbě navazovat na světové trendy street-artu a tenhle specificky český obrazec upadne v zapomnění.
Bydlel jsem tenkrát na Vinohradech a vzpomínám si, jak jsem oběhl celou čtvrť i přilehlý Žižkov a nenašel ani jeden kosočtverec. Moje pesimistické odhady se naštěstí nenaplnily. Cyklus jsem časem nazval Sluníčko jako čtvereček. To podle tenkrát pětileté dcery mé kamarádky, která když kosočtverec uviděla namalovaný na autobusové zastávce, radostně vykřikla: „Jééé mami, tamhle je sluníčko jako čtvereček!“
Nebýt setkání se Závišem a Janem Mattušem, možná bych cyklus tajil dodnes. Nakonec nezůstalo jen u happeningu k vernisáži výstavy, ale vznikla z toho i společná kniha. Jmenuje se Pičoviny. Básněmi do ní přispěl Záviš, Honza texty a já knihu graficky upravil a ilustroval svými fotografiemi. Bohužel je beznadějně vyprodaná.
