Smrt tam milují /2012/
Pozvání do Mexika jsem dostal od dramaturgů filmového festivalu DocDF. Film Kronika Oldřicha S. byl promítán kromě festivalu na dalších sto padesáti místech po celém Mexiku. Patřilo mezi ně i sedm věznic, tak jsem nemohl nevzpomenout na slavné turné Johnnyho Cashe. Díky laskavosti paní Ireny Válkyové, které mi nejen nezištně zařídila letenky, jsem mohl i týden pobývat na české ambasádě v Mexico City.
Do Mexika jsem přiletěl v době, kdy se zde končily oslavy Svátku mrtvých. Původně prý Indiáni slavili tento svátek v srpnu, ale katolická církev tyto oslavy časem naroubovala na termín křesťanských „dušiček“. Mexičané nazývají věci pravým jménem, a tak pro nebožtíky pečou „chléb smrti“ a na pravé i symbolické hroby kladou zase „květiny smrti“. V cukrárně s výlohou plnou kostlivců okusovaly děti lebky z marcipánu. Jsou tak jiní, pomyslel jsem si. Než jsem si vzpomněl na naši cukrárnu s rakvičkami a věnečky. A taky s indiánky, za ty se omlouvám.
☛ Pokračujte do galerie Smrt tam milujíČínský sen /2012/
Do Číny jsem dorazil měsíc po cestě po USA. Byli jsme tam jen dva Evropané, kteří dorazili na festival animovaného filmu v Changzhou. Mimochodem, ten probíhal zcela mimo nás, tedy kromě závěrečného ceremoniálu. Ale starali se o nás jako o vládní delegaci. Dodávkový Dodge v koženém polstrování s ministerským řidičem, milá průvodkyně Kelly, pětihvězdičkové hotely, skvělá kuchyně, která naštěstí nemá s tou naší čínskou kuchyní nic společného.
Tady moje ideologické strereotypy o Číně dopadly opačně. Luxusní hotely byly plné Číňanů, po přeplněných šestiproudých dálnicích jezdily především nová japonská a německá auta. Všude výškové budovy s reklamami nadnárodních společností. V Pekingu i Šanghaji chyběly reklamy jen na náměstích, kde sídlila tamní komunistická strana. Lidská práva? Krize? Nevšiml jsem si, tady se žije naplno. Šanghaj naplnila moje představy o New Yorku. Když jsem uviděl na nábřeží řeky Jang-c'-ťiang pozlacený mrakodrap s nápisem Aurora, docela mě to vyděsilo. Co asi nastane, až někdo vystřelí tady?
☛ Pokračujte do galerie Čínský senAmerické procitnutí /2012/
Poprvé v Americe. Městečko Silver Spring. Právě tady představují oskaroví dokumentaristé své filmy. Hotel dobrý, ale tekl záchod. Představa, jak vysvětluji recepčním, že mi teče záchod, byla pro mně složitější, než si ho opravit sám. A hned druhý den full-hamburgerová recepce v mrakodrapu televizní společnosti Discovery Channel.
Pak Washigton, Elicott City, Baltimore, New York a taky čtyřdenní pobyt v městečku, spíš vesnici, Baimbridge nedaleko hranic s Kanadou. Toulal jsem se po kraji celé dny. Dvě auta dokonce zastavila a řidiči se mě ptali, jestli něco nepotřebuji. Byl jsem asi jediný, kdo šel za posledních padesát let pěšky z Baimbridge do Sidney - městys vzdálený asi dvě hodiny chůze. Krása všednosti amerického venkova mě uchvátila. Možná proto, že jsem se tu k mému překvapení ocitl ve skutečných kulisách amerického venkova konce čtyřicátých let tak, jak jej zachytil můj oblíbený fotograf Walker Evans. V Čechách je má vlast, tam byla my country.
☛ Pokračujte do galerie Americké procitnutí